Max
Ščur (narozen v roce 1977 v Brestu, Bělorusko) žije od roku 1998
v Praze. Věnuje se především poezii, vydal dvě samizdatové sbírky: „Amfiteátr“
(Gdaňsk, Lutan, 1999) a „Raný sběr“ (Stockholm, APKOHA, 2006). Rozsáhlý
román „Tam, kde nejsme“ (2004), který získal cenu Janka Juchnavce, knižně
zatím nevyšel. Některé z jeho povídek byly publikovány v českých a běloruských
literárních časopisech. Je jedním z deseti autorů zastoupených v antologii
mladé běloruské poezie „Pupek nebe“ (Wroclaw, 2007, polsky) a v „Antologii
současného běloruského myšlení“ (Petrohrad, 2002). Jako esejista se
zajímá o literární teorii (kterou studoval vedle španělštiny), filozofii
a politiku. Jeho španělsky psané eseje se zaměřují na analýzu děl autorů
jako jsou např. Borges, Cortázar, Calderón de la Barca, Ortega-y-Gasset.
Za některé z nich obdržel studentskou cenu Premio Iberoamericano. Překládá
poezii, prózu a filmy z češtiny (Klíma, Gellner, Reynek), španělštiny
(Borges, Lorca, Huidobro, Paz) a angličtiny (Larkin, Jeffers, Wilde);
je znám např. jako autor běloruského překladu Learovy “Knihy nesmyslů”,
Carrollovy “Alenky v říši divů” či filmu “Pulp Fiction”.
